Znojemsko podruhé, 29.9.07
Ahoj kluci,
Tak toho dne jsme vyjížděli vlakem v 8.46 z Brna, tedy
jako při naší poslední znojemské výpravě asi před měsícem, účastnilo se opět
osm borců. Vystupovali jsme však již 10.01, na zapadlém, nenápadném nádražíčku
v Břežanech, tak tak, že jsme to nepřejeli, pan výpravčí už hvízdal na odjezd, vlak už se
skoro rozjížděl. Respektive většina z nás vystupovala, někteří – nechci
jmenovat, ale byl to Alin, Adam a nově do skupiny přibyvší Tomáš (pěkný
přechodník, že) – se rozhodli, že dojedou až do Znojma, asi aby šetřili své
křehké fyzické síly a tam u kávičky počkají na nás a přidají se až na další část trasy. No co s takovými
odrodilci. :)
My statečnější jsme se vydali na cestu již odtud. Od nádraží jsme vyjeli doprava a po krátké kamenité
cestičce jsme se dostali až k silnici. Tam nás zaujalo několik větrných
elektráren na druhé straně, tak jsme přijeli blíže, prohlédnout si je.
Dole byla informativní cedule, kde bylo uvedeno, kolik tisíc domácností tahle
krásná technika zásobuje energií. Už si to nevzpomenu, ale byl jsem překvapen
celkem vysokým číslem, stejně tak i průměrem růžice – kolem
Vrátili jsme se na silnici a vydali jsme se směr Břežany, pak přes pěknou dědinku Čejkovice (nejsou to ty známé Čejkovice s vinnými sklepy u Hodonína) a pak dále. Protože jsem byl nepozorný, přehlédl jsem odbočku ze silnice na cyklostezku. Tak se stalo, že jsme si asi kilometr zajeli až k hlavnímu silničnímu tahu Brno-Znojmo a pak se stejný kilometr museli vracet, abychom se téhle „dálnici“ vyhnuli. Myslím, že už tady Honza přestal důvěřovat mým navigačním schopnostem a začal dohlížet na veškeré konzultace s mapou. Po sjetí ze silnice jsme pokračovali přes tamní přísně střežené vinice, z jejichž hroznů jsme si tak nemohli utrhnout ani kuličku. Opět mou lehkovážností, která byla podmíněna krásným sjezdem, se stalo, že jsme minuli odbočku k Lechovickému zámku a dojeli jsme tak do Borotic. Myslím, že víra ostatních, že je dovedu úspěšně do cíle tak klesla k bodu mrazu. :) No co se dalo dělat, z Borotic nás silnice dovedla do Lechovic, ale na kopec k zámku se nám už zpátky stoupat nechtělo. Jak jsem se později dozvěděl, Lechovický zámek je po restituci stejně v soukromých rukách a je nepřístupný, vstup je možný jen do jeho výškou impozantního kostela, ten leží hned za zámkem.
Po překřížení hlavní silnice jsme se vydali na Práče. Je to obec, kde jsem plánoval jídlo, ale vzhledem k tomu, že bylo ještě relativně brzy, rozhodli jsme se oběd odložit a opět po jistém kufrování jsme se vrátili na hlavní tah a pokračovali jsem neoficiální cyklostezkou mezi poli, jižním směrem do Hodonic. Cesta to byla blátivá, neboť předchozí dny hodně pršelo, až dodatečně jsem se dozvěděl, že někteří jedinci dokonce „kurvovali“. Ještě, že jsem to neslyšel, ranilo by mě to. :) Já jsem si tu cestu užil jinak, v jednom místě, když jsem se rozhodl mírně změnit směr jízdy, můj bicykl měl opačný názor – asi se mu původní směr líbil – a hodil jsem do toho bahna "držku", jak široký, tak dlouhý. Tak jsem se trochu omyl v kaluži jak vrabec, z bot jsem dřívkem seškrabal veškeré bahno, abych si vůbec mohl naklapnout pedály a s veselou myslí jsem mohl pokračovat dál ve spanilé jízdě.
Po krátké chvíli se cesta umoudřila a už nebyla kluzká. Pokračovali jsme stále rovně až do Hodonic. Ten den jsem asi opravdu nebyl v kondici, neboť jsem skupinu na křižovatce opět špatně navedl a místo doprava jsem odbočil doleva směrem na Krhovice. Zde navíc opravovali silnici, provoz byl řízen semaforem a sveden do jednoho pruhu, tvořily se kolony, takže jsme se proplétali mezi auty, která tam též zmateně jezdila.
Protože důvtip je můj bratr, hned v Krhovicích jsem zjistil omyl, takže jsme se obrátili a vraceli se do Hodonic, celková zajížďka tam i zpět asi 4km. V Hodonicích jsme byli přesto již blouděním mírně vyčerpáni. Ani nevím konkrétního autora, ale spíše tak spontánně vznikl nápad vyzkoušet burčák, který inzerovali u silnice. Čekal bych, že v tomhle kraji Vám budou nabízet burčák na každém rohu a budou se předhánět, ale jaksi z neznámých důvodů tomu tak není. Zazvonili jsem u domu, u jedné paní, která burčák prodávala. Velice ochotně nás obsloužila, v pěti jsme litr a půl vypili skoro hned. Mě v tu chvíli napadlo, že zavolám Alinovi, že máme malé zpoždění a že do Znojma nedorazíme na čas, jak jsme se původně domlouvali. To jsem ještě nevěděl, jaké osudové setkání nás čeká.
Když jsem se dovolal, Alin byl poněkud…, no jak bych to řekl…, rozladěn, když mi líčil, že totiž zapomněli v Hrušovanech přestoupit na vlak do Znojma a tudíž se z Hrušovan museli do Znojma vydat, bez mapy, po svých kolech, trošku bloudili… a teď jsou v nějakých…, k-va, jak se to tu jmenuje…, nějakých Hodonicích. A já na to: „Počkej, kde my to jsme, my jsme myslím taky v Hodonicích“. A Alin na to: „Honzo, já tě vidím…“. Rozhlídnul jsem se a Alin mi zamával z terasy místní hospody, která byla vzdálena asi 100 metrů… jo a mimochodem byla zavřená. Připadal jsem si jak ve špatném filmu, nicméně shledání to bylo velice milé.
Tak jsme si na oslavu téhle události koupili ještě jednu
láhev burčáku a skoro celou ji vypili, zbytek jsme uložili do batohu na horší
časy a vydali se směrem do Tasovic. No a zde, abychom neporušili tradici toho
dne, jsme opět kufrovali a z cesty jsme sjeli ke splavu Dyje, ovšem
krásnému, kde jsem si udělali ještě jednu pauzičku a trochu se nafotili. Po asi
Přes silnici, na druhé straně, se honosil hotel Dukla, který jsme si vyhlédli k chutnému obědu. Personál byl poněkud "svůj", ale myslím, že jídlo bylo docela dobré. A tak jsme dobře poseděli a pokecali. A pak, zase plni energie a odhodlání, jsme se mohli vydat na další cestu. Ta nás vedla směrem k řece, přejeli jsme most a odtud po pravém břehu, proti proudu, asi 2km po klidné cestě mezi rodinnými domky a zahrádkami, těsně po břehu. Podjeli jsem známý železniční most a pokračovali dále. Pod skalním ostrohem, na němž stojí Znojemský hrad, jsme opět přejeli přes řeku a vydali se po modré značce, kopírujíc kličkující potůček, hustě zarostlým, romantickým parkem, který je již okrajem Národního parku Podyjí, směrem na Hradiště. Asi v půli cesty jsme se připojili na silničku a pak již v jejích zákrutách jsme vystoupali do kopce až do obce.
Z Hradiště jsme se vydali přes vinice a pole, po
cyklostezce, která se opět zanořuje do Národního parku, směrem na Králův
stolec. Zde měl Tomáš, co s námi byl poprvé, problém se spadlým a
zaseknutým řetězem, ale protože jsme šikovní kluci, dali jsme to společnými
silami vše do pořádku. Pak asi ještě
No a protože už bylo opět moc hodin, rozhodli jsme se vrátit do Znojma na vlak. Další varianty už moc nepřipadaly v úvahu. Viděli jsme krásný rudý západ slunce na jinak jasné obloze. Na okraji lesa jsme se vydali k silnici a po ní rychleji, zpět do Hradiště. Odtud nás čekal pěkný sjezd v serpentinách, které jsme si předtím vyšlapali. Bohužel pro některé to nebyl sjezd příjemný, protože jet po asfaltu pár metrů po zadku, když už vás kolo přestane bavit, opravdu příjemné není. Naštěstí se dotyčnému nestalo nic, z čeho by zůstávaly trvalé následky, jen roztrhané kalhoty, „silniční lišaj“ na stehně a zaseknutá brzdička, které jsme imbusem pomohli rychle se zase odseknout. A tradááá po silnici až do města a odtud mezi domy až do samotného centra. Zde jsme si ještě prohlédli známé Masarykovo náměstí a celou architektonickou výstavbu historického centra, mj. se všemi jeho krásnými kostely i dalšími zajímavostmi.
A pak už rovnou na vlak, tentokráte přijíždíme na nádraží
zavčas, máme asi 15 min. rezervu. Zpáteční cestu jsme absolvovali, jak už ji
známe, s přestupem v Hrušovanech. Myslím, že jsme byli celkem vydatně unaveni. Celkový kilometrický účet toho dne
si už nepamatuji, ale byl „obvyklý“, něco kolem
Tak a to je vše, pánové!!! Toho dne, i pro letošek. :(
Je to opravdu vše???, no kdo ví???, v hlavách některých z nás se rodí různé
nápady jako je farewell party pro všechny členy klubu, kde bychom zbilancovali
proběhlou sezónu nebo zimní lyžování a nebo úplně něco jiného. :) Se uvidí, můžete se podělit o své nápady!
Jak to vidím já: výlety se všechny velice vydařily, viděli jsme moc pěkného, trochu jsme dělali sport, počasí vždy krásně vyšlo, prakticky vždy bylo sluníčko a nikdy nám nepršelo déle než pár minut. Co víc si může šťastný cyklista přát. :)
Takže kluci, průběžně sledujte web, jestli se na něm
neobjeví nějaké překvápko nebo další akce, které můžeme spáchat společně. Na kolech... nebo bez?
Zatím vás všechny zdravím. Čau
HonzaNáhledy fotografií ze složky Fotky z výletu 29.9.07